Slovo detoxikace bychom mohli přeložit jako vylučování toxických látek. Je to úplně přirozená věc, kterou naše tělo umí dělat samo. Potřebujeme se jí tedy nějak více zabývat? Jelikož píšu tenhle článek, tak asi tušíte, že ano :-).
Pamatuju si jako dneska, jak obrovské změny k lepšímu se u mě začaly po dlouhé době opakovaných nemocí dít, když jsem začala svoje tělo čistit.
Tehdy jsem hltala všechny knížky, které (nejen) o detoxu těla vyšly, a zkoušela jednu očistu za druhou – pod heslem tonoucí se stébla chytá. Až se teď v duchu usmívám, jak se mi vybavují vzpomínky na moje pokusy :-).
Rozjela jsem tehdy uzdravování „na všech frontách“ :-). Užívala jsem bylinky, posilovala imunitu, změnila stravu… největší zlepšení jsem ale pocítila, když jsem jednak začala systematicky pracovat se svou psychikou (to hrálo v mém uzdravení obrovskou roli), a pak také právě poté, co jsem svoje tělo důkladně pročistila.
Vzpomínám si, jak se mi tenkrát strašně ulevilo. Začala jsem získávat energii, nemoci mizely a nebyly už tak časté, dokonce jsem se zbavila i alergie. A tak vám chci o tom něco napsat, abych vás inspirovala, protože to vážně stojí za to zkusit :-).
Prababičky a detoxikace
Docela dlouho jsem si říkala, že přece dříve lidé žádnou cílenou detoxikaci nedělali a byli zdravější než my…
Mám na mysli, že nebrali například žádné detoxikační přípravky apod., celkově toho o bylinkách atd. věděli mnohem víc než my.
…jenže když se nad tím zamyslíme, tak si uvědomíme, že se od dob našich prababiček hodně změnilo:
Před 100 nebo 200 lety byli lidé hodně v kontaktu s přírodou a žili v relativně čistém prostředí.
Půda, a tudíž i rostliny obsahovaly hodně živin.
Nehnojilo se tolik chemií, jedli, co si sami vypěstovali, většina potravin byla z dnešního pohledu BIO.
Kdykoliv mohli vyjít před domeček a natrhat si kopřivy, pampelišky, jitrocel…
Neexistovalo a nepoužívalo se tolik chemických, toxických látek ve všem možném.
Lidé neseděli u počítačů, pracovali venku a přirozeně se hýbali.
Všechno mělo svůj čas, nikam nespěchali. Na nákup nebo něco zařídit se třeba šlo/jelo tam a zpátky celý den.
Nebylo tolik továren, nejezdilo moc aut.
O wi-fi neměli potuchy, vzduch nebyl prošpikován elektromagnetickým smogem.
Toxiny dnes: kde se berou?
Úplně vidím obrázek venkova před těma 200 lety. Babička okopávající políčko, děda jede s koňským povozem do města, život si pomalu plyne…. A pak střih jako ve filmu: současné moderní zemědělství, průmysl, dopravní špičky… Je to obrovský rozdíl, a přitom v celkovém kontextu vývoje lidské civilizace to není zas tak dlouhá doba…
Říkám si, jak jsme si mohli svoje podmínky k životu tak neskutečně změnit k horšímu za tak krátkou dobu. Například před 80 lety prý bylo evidováno 1 milion toxinů, dneska jich je už 125 milionů. Jsou všude, kam se podíváme:
Půda je vyčerpaná – aby na ní vůbec něco vyrostlo, je potřeba velké množství hnojiv.
K tomu pesticidy, aby plodiny přežily. Kvalitní půda obsahující většinu stopových prvků už je asi jenom v lese, a to ještě ne v každém. Mezi nejhorší pesticidy patří glyfosát, který dokáže měnit mikrobiom ve střevě a způsobit spoustu problémů, například potravinové alergie.
Průmysl všeho druhu vypouští toxiny do vzduchu, do vody….
Doprava – kolem nás jsou všude tisíce aut a letadel, dýcháme zplodiny z výfuků.
Do vody se dostávají zbytky léků, hormonální antikoncepce, chemické látky… čističky zdaleka neodstraní všechno.
Spousta toxinů na nás číhá v úklidových prostředcích a jiných výrobcích pro domácnost.
V kosmetice to není o moc lepší:
- deodoranty obsahují soli hliníku,
- opalovací krémy mají v sobě chemické filtry narušující hormonální rovnováhu v těle,
- krémy, šampony, kondicionéry – v tom všem jsou obsaženy parabeny, které také narušují hormonální rovnováhu a hodně tělu škodí,
- všechno, co je běleno chlorem (vložky, plenky, kapesníčky, toaletní papír), obsahuje rakovinotvorný dioxin.
- atd., seznam by byl dlouhý.
Každá pilulka „proti něčemu“ obsahuje také spoustu chemie.
V potravinách jsou to celé koktejly. Nejhorší jsou polotovary, dochucené a obarvené potraviny, slazené nápoje… ovoce se k nám dováží nezralé – dozrává opět pomocí chemie. Z PET lahví se uvolňují ftaláty a ovlivňují náš hormonální systém.
Z koberců a nábytku se také vypařují chemické látky.
Abychom toho neměli málo, ještě přidáme alkohol a kouření.
Speciální kategorií jsou těžké kovy – rtuť, hliník, olovo… o tom napíšu zvlášť článek, to je opravdu extra téma :-).
Hodně lidí zapomíná na elektromagnetický smog, který v těle dokáže udělat velkou neplechu. O tom se také chystám napsat samostatný článek.
A když k tomu přidáme stres, pocity strachu, úzkosti, málo pohybu… vlastně se vůbec nedivím, že je z toho tělo v dnešní době tak trochu mimo.
Když si dneska zpětně představím, kolik toxinů jsem před lety měla kolem sebe, kolik jsem jich spolykala v lécích, a k tomu psychika „v háji“, nedostatek pohybu kvůli nemocem – vůbec se nedivím, že moje tělo bylo tak zanešené a že jsem se pořád nemohla uzdravit. Jsem moc vděčná, že se ke mně tehdy informace o detoxikaci dostaly a že jsem se do ní pustila. Protože tělo, když je zaneseno toxiny, nedokáže samo zvládat infekce apod.
Kudy se dostávají toxiny do těla
Když si ten „seznam chemie kolem nás“ čtu, nezní to zrovna optimisticky. Je ale každopádně dobré vědět, „s kým máme tu čest“, abychom se podle toho mohli zařídit. Pojďme si ještě tedy říct, kudy se škodliviny do těla vůbec dostanou.
Mají vlastně takových 5 cest:
Některé toxiny si tělo vytváří samo – procesem metabolismu.
Pak jsou to látky přicházející „zvenku“:
- ústy – strava, léky, nápoje…;
- plícemi – znečištěný vzduch;
- kůží a sliznicemi – oblečení, kosmetika, menstruační tampony, tyčinky do uší…;
- od maminky – už v děloze přijímá miminko toxiny placentou.
Toxický koktejlový efekt
Mohli bychom říci, že v dnešní době existují přece přísné limity pro používání toxinů v potravinách, v kosmetice, v zemědělství a všude. Má to ale svá úskalí:
ne vždy jsou limity dodržovány;
ne vždy jsou dostatečně přísné;
nezahrnují všechny látky, které by měly.
Ale hlavně – vůbec se nezkoumá a neexistují žádné limity pro působení několika toxinů dohromady.
Pokud by v našem těle byla jen jedna chemická látka v malém množství, tak by si s ní tělo hravě poradilo. Ale vzájemným působením se jejich toxicita mnohonásobně zvyšuje.
A tak si v sobě hýčkáme většinou pořádný chemický koktejl, který může způsobit spoustu nemocí: alergie, nervová onemocnění, nádory, vysoký tlak, trávicí nebo psychické problémy, ekzémy, sníženou imunitu, bolesti kloubů, migrény, nebo „jen“ ztrátu energie… v podstatě cokoliv. Nikdo nedokáže říct, co který koktejl v tom kterém člověku zrovna udělá.
Nemoc je jen vrchol ledovce
Ať už máme jakoukoliv nemoc, je to vlastně jako takový vrchol ledovce. Vidíme jenom jeho špičku, ale hlavní, největší část, je pod vodou. A tou je potřeba se zabývat. Najít příčinu a vytvořit pro tělo ideální podmínky, aby se dokázalo uzdravit: detoxikovat ho, změnit životní styl, pracovat hodně s psychikou…
Když si na nemoc vezmeme lék, například namažeme ekzém mastičkou, je to jako bychom zalepili svítící kontrolku v autě, abychom neviděli, že svítí, a dál si jí nevšímali.
Proč tělo detoxikovat, když má své vlastní detoxikační mechanismy?
Všude se píše (i já tady na Mozaice :-)), jak je tělo neskutečně chytré a schopné si poradit. Proč je tedy detoxikace potřeba? Za ideálních podmínek by si tělo opravdu dokázalo poradit samo. Játra, ledviny, střeva, kůže, plíce… ti všichni „jedou naplno“ a dělají pro nás až neskutečnou práci.
Jenže ideální podmínky zrovna nemáme. Žijeme dost často nezdravým životním stylem a toxinů je všude kolem nás už tolik, že tělo zkrátka přestává stíhat, je z toho doslova zmatené.
Nedokáže je všechny vyloučit a začne je ukládat (do orgánů, do kostí, ale i do tuku – například při hubnutí je hodně důležitá zároveň detoxikace, aby uvolněné toxiny „nerozjely“ nějakou nemoc).
Proto je v dnešní době myslím nevyhnutelné, abychom se průběžně čistili a všech škodlivých látek se zbavovali.
Pravda je, že každý jsme dostali trochu jiné karty. Někdo detoxikuje snadno a rychle, jiný hůře a pomaleji. Ale všichni si toxiny v těle ukládáme. Hromadí se a je jenom otázkou času, kdy se pomyslné ucho utrhne. Často pak stačí malý spouštěč a rozjedou se různé nemoci, u kterých vůbec netušíme, proč je máme.
Jak mi kdysi očista těla pomohla
Konec pesimismu a strašení :-). Doufám, že jsem vás tím výčtem, co na nás kde číhá, nevyděsila :-). Dobrá zpráva je, že když se budeme průběžně čistit a žít zdravě, tak se z toho dá docela dobře „vybruslit“ :-). Jak jsem psala na začátku, mně to tehdy moc pomohlo, když jsem svoje tělo pročistila: