Ať už se chceme uzdravit nebo toužíme po čemkoliv jiném, naše cesta nikdy nebude rovná a hladká. Vždycky polezeme přes překážky a budeme zakopávat o balvany. Někdy pořádné, jindy menší, takové, které nám připomínají, že je potřeba se nevzdávat, přelézat je, odklízet z cesty a vidět za nimi zase svůj cíl.

Abychom dokázali ty klády a kameny překonat, je strašně důležité znát své PROČ. Proč je můj cíl pro mě tak důležitý? Jaký bude výsledný stav? Co mi to přinese do života? Být si vědomi naprosto jasně, proč danou věc tak moc chceme a být rozhodnutí ony překážky zvládnout a neposlouchat, co nám mozek našeptává za výmluvy a negativní myšlenky. Protože ten si jich dokáže vymyslet nepočítaně a cestu k uzdravení hodně zkomplikovat.

Malá ukázka z mé aktuální situace :-):

Tenhle článek píšu v dodávce. Jmenuje se Koloděj a na několik měsíců se mi stává parťákem, kamarádem, domovem. P