Občas se mě někdo zeptá, jestli se nebojím řídit jen svou intuicí a léčit se alternativně, jestli by nebylo lepší dát na lékaře a brát léky… Pravda je, že poslední roky mě můj doktor vidí, jen když potřebuji potvrzení na nějaký sport apod. (vždycky mě vítá slovy „Tak copak to dneska zase bude?“ :-)), ale to je naštěstí tím, že jsem nemocná jenom minimálně. Nikdy jsem ale nebyla zastáncem žádných extrémů, léčení zápalu plic nějakou superbylinou atd., přestože přírodní léčba má u mne rozhodně své důležité místo.

Můj osvědčený postup, když mi výjimečně něco je, vypadá asi takhle :-):

  • zjistím, co mi je. Buď to poznám sama, nebo – když je to nutné – nechám si udělat vyšetření a poslechnu si názor lékaře.

  • pokud je to hodně silné, akutní atd., vezmu si (dokonce :-)) doporučené léky. Mnohdy může třeba lék na bolest zklidnit myšlenky a pomoci uvědomění hlubší příčiny nemoci, lépe se pak pracuje s psychikou atd. Ale obecně se snažím polykat léky opravdu jenom v nejnutnější míře, posledních několik let téměř vůbec.

  • udělám si vlastní názor, co je nejlepší podniknout dál (s názorem lékaře se může třeba i shodovat :-)).

  • pomáhám tělu. Pokud možno přírodní, přirozenou cestou. Bylinky, obklady, přírodní preparáty, homeopatika, energie Reiki, odpočinek, spánek.

  • snažím se odhalit psychickou příčinu, proč nemoc vznikla. Pomůže např. otázka „K čemu svou nemoc potřebuji?“ Většinou dojdu k tomu, že toho na mě bylo poslední dobou moc a nějak jsem zapomněla včas zatáhnout za brzdu. Tělo si zkrátka řeklo o odpočinek samo, vyžádalo si přestávku jako ve sportu.

Psychických příčin může být ale nepřeberné množství. Své tělo se vyplatí poslouchat, důvěřovat mu. V učebnicích psychosomatiky najdeme i spoustu možných „doslovných“ spojitostí. Např. při bolestech zad je dobré si odpovědět na otázku „Co už neunesu?“, při potížích s dýchacími cestami „Co nemohu rozdýchat?“ apod. Všechno se děje, jak má, často aby nás to někam posunulo nebo zastavilo, abychom se zamysleli a znovu nadechli.

  • pracuji s psychikou. Medituji, zklidňuji myšlení, snažím se být co nejvíce „sama v sobě“ a poslouchat svůj vnitřní hlas, být vnitřně vyrovnaná, pozitivně naladěná. Vizualizuji si v hladině alfa, že jsem zdravá (to funguje nádherně). Čistím si emoční energetické bloky. Vnímám situaci tak, že všechno se děje, jak má, přijímám to, nebráním se tomu a nechávám vše volně plynout. Myslím na zdraví, ne na nemoc. Metod, ze kterých si vždycky vybírám, je poměrně hodně – všechny ty nejlepší jsem pro vás shromáždila do online kurzu tady >>

  • po nemoci se snažím o maximální prevenci: zdravě jíst, cvičit, posilovat imunitu, ale především zvolnit, více spát, odpočívat, meditovat. A hlavně – občas vyměnit „měla bych“ a „musím“ za „jen tak být“. Jen tak být šťastná…

Mějte co nejvíce zdravých, šťastných dní….

Jana
  • Pokud byste rádi dostávali upozornění na nové články, napište mi prosím e-mail zde >>