Nejdříve mi to znělo docela neuvěřitelně, ale je to výsledek výzkumu na Stanford University v Kalifornii a když jsem se začala zajímat o podrobnosti, přišlo mi to vlastně najednou úplně logické.

Tím tajným „viníkem“ je totiž stres. Háček je v tom, že se nejedná zdaleka jenom o typický stres, který si pod tím slovem představíte.

Kdy je stres prospěšný

Pojďme si nejdříve popsat prospěšnou, zdravou stresovou reakci. Nejlépe si to asi ukážeme na situaci z dávných dob, kdy muži chodili na lov:

lovec a šelma - stresová situaceKdybyste se coby lovec ocitli před nějakou šelmou, měli byste většinou dvě možnosti: zaútočit nebo se pokusit utéct (nepočítám třetí možnost, že by vás šelma roztrhala a vy už byste nemuseli nic řešit :-)).

Co se při stresu děje v těle

V takovém okamžiku mozek bleskově vyhodnotí situaci a expresním rychlíkem (krví) vám pošle například dávku škrobů a kyslíku přesně tam, kde jsou potřeba k boji nebo útoku: do srdce, do plic a kosterních svalů. Hypothalamus spolu s hypofýzou zároveň řeknou nadledvinkám, aby vyplavily stresové hormony – adrenalin a kortizol. Díky nim se vám zvedne hladina cukru v krvi, abyste měli dost „paliva“, a zvýší se krevní tlak, abyste byli v pohotovosti, rychle aktivní a měli dost odvahy :-).

Když před vámi stojí šelma, je vašemu tělu (a hádám, že i vám :-)) zároveň jedno, jestli játra dostatečně detoxikují organismus, střeva vstřebávají maximum živin nebo jestli správně funguje imunitní systém. Váš mozek to ví také, a proto všechno ostatní utlumí na úkor procesů, které jsem popsala výše.

Jednoznačným důkazem jsou například transplantace, při kterých pacient dostává vysoké dávky stresových hormonů, aby se imunitní systém na čas „vyřadil z provozu“ a tělo proti novému orgánu nebojovalo.

Vyplavení stresových hormonů - útěk před šelmouKdyž stojíte před šelmou, tohle všechno se rozhodně hodí :-). Jenže s šelmou je to jenom na chvilku – ať už ulovíte vy ji nebo ona vás :-). Pokud přežijete, mozek poté utlumí produkci stresových hormonů, ty, které jsou v těle již vyplavené, se začnou odbourávat, obnoví se činnost všech orgánů a imunitního systému.

Současná doba = permanentní stres

A tady se dostáváme k jádru problému: současná doba vede k tomu, že jsme ve stresu v podstatě permanentně. Máme v těle neustále vysoké dávky stresových hormonů (nadledvinky jsou přetěžovány), které se nemají kdy odbourat, činnost imunitního systému je potlačená, orgány pracují v nouzovém režimu, nemají dostatek živin…

Chvilku to naše tělo vydrží, ale dlouhodobě? Za čas přestává mít z čeho brát, nedokáže se bránit nemocem… naše rezervy nejsou nekonečné. Dokonce se postupně začnou měnit nervové synapse v mozku a stres a reakce na něj pro nás začíná být trvalým stavem.

Při dlouhodobém stresu se vysoký tlak stane „běžnou záležitostí“, zhorší se využití krevního cukru (to je