Nejdříve mi to znělo docela neuvěřitelně, ale je to výsledek výzkumu na Stanford University v Kalifornii a když jsem se začala zajímat o podrobnosti, přišlo mi to vlastně najednou úplně logické.
Tím tajným „viníkem“ je totiž stres. Háček je v tom, že se nejedná zdaleka jenom o typický stres, který si pod tím slovem představíte.
Kdy je stres prospěšný
Pojďme si nejdříve popsat prospěšnou, zdravou stresovou reakci. Nejlépe si to asi ukážeme na situaci z dávných dob, kdy muži chodili na lov:
Kdybyste se coby lovec ocitli před nějakou šelmou, měli byste většinou dvě možnosti: zaútočit nebo se pokusit utéct (nepočítám třetí možnost, že by vás šelma roztrhala a vy už byste nemuseli nic řešit :-)).
Co se při stresu děje v těle
V takovém okamžiku mozek bleskově vyhodnotí situaci a expresním rychlíkem (krví) vám pošle například dávku škrobů a kyslíku přesně tam, kde jsou potřeba k boji nebo útoku: do srdce, do plic a kosterních svalů. Hypothalamus spolu s hypofýzou zároveň řeknou nadledvinkám, aby vyplavily stresové hormony – adrenalin a kortizol. Díky nim se vám zvedne hladina cukru v krvi, abyste měli dost „paliva“, a zvýší se krevní tlak, abyste byli v pohotovosti, rychle aktivní a měli dost odvahy :-).
Když před vámi stojí šelma, je vašemu tělu (a hádám, že i vám :-)) zároveň jedno, jestli játra dostatečně detoxikují organismus, střeva vstřebávají maximum živin nebo jestli správně funguje imunitní systém. Váš mozek to ví také, a proto všechno ostatní utlumí na úkor procesů, které jsem popsala výše.
Jednoznačným důkazem jsou například transplantace, při kterých pacient dostává vysoké dávky stresových hormonů, aby se imunitní systém na čas „vyřadil z provozu“ a tělo proti novému orgánu nebojovalo.
Když stojíte před šelmou, tohle všechno se rozhodně hodí :-). Jenže s šelmou je to jenom na chvilku – ať už ulovíte vy ji nebo ona vás :-). Pokud přežijete, mozek poté utlumí produkci stresových hormonů, ty, které jsou v těle již vyplavené, se začnou odbourávat, obnoví se činnost všech orgánů a imunitního systému.
V ideálním případě bychom se měli chovat jako třeba zebry: lev na ně zaútočí, ony aktivují ve stresovém režimu všechny síly a utečou. Ale když to lev vzdá nebo uloví jednu z nich a po dalších nejde, tak se zbylé stádo začne dál klidně pást, jako by se nic nestalo.
Současná doba = permanentní stres
A tady se dostáváme k jádru problému: současná doba vede k tomu, že jsme ve stresu v podstatě permanentně. Máme v těle neustále vysoké dávky stresových hormonů (nadledvinky jsou přetěžovány), které se nemají kdy odbourat, činnost imunitního systému je potlačená, orgány pracují v nouzovém režimu, nemají dostatek živin…
Chvilku to naše tělo vydrží, ale dlouhodobě? Za čas přestává mít z čeho brát, nedokáže se bránit nemocem… naše rezervy nejsou nekonečné. Dokonce se postupně začnou měnit nervové synapse v mozku a stres a reakce na něj pro nás začíná být trvalým stavem.
Při dlouhodobém stresu se vysoký tlak stane „běžnou záležitostí“, zhorší se využití krevního cukru (to je malý krůček k rozvoji cukrovky), zvýší se produkce žaludečních kyselin (mohou vzniknout vředy), dokonce se výrazně utlumí reprodukční systém (problémy s otěhotněním).
V podstatě se může rozvinout jakákoliv choroba, protože stresové hormony vypínají imunitní systém. A to nepočítám špatný spánek, úzkosti, pocity vyhoření…
Když si vezmeme stresový hormon kortizol – jeho funkcí je „hašení“ zánětů v těle. Ve správném množství je potřebný. Ale když je ho moc, tak naopak imunitní systém oslabuje, protože „vypíná“ jakýkoliv pokus těla o zánět, A to není žádoucí, protože pomocí zánětu imunitní systém likviduje viry, bakterie…. tudíž cílem je – mít kortizolu tak akorát, nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.
Stres má i jiné příčiny, než běžně známe
Celé se to ještě zhoršuje tím, že naše tělo se dostává do stresové situace z různých příčin:
Když se na to podíváme jako na celek, začíná být uvěřitelnější, že výsledky výzkumu nelhaly. Stres se stává vlastně jen společným jmenovatelem pro psychické příčiny (současné i z minulosti), špatnou stravu, nedostatek pohybu…
Jak z toho ven – jak se zbavit stresu
Dost bylo negativních informací – cesta ven samozřejmě existuje :-). Tady je seznam, co můžete hned teď pro odbourání stresu začít dělat:
Možná vás ten seznam trochu odradil a říkáte si, že je strašně těžké s tím ve svém životě něco reálně udělat. Ale ono stačí začít po malých krůčcích a odměna se dostaví :-). Naše tělo je „chytřejší než my“, dokáže si poradit a ocení jakýkoliv sebemenší pokus mu pomoci. Tak zkusme být co nejvíce v pohodě a zásobu stresových hormonů si schovejme až pro případ, že nám cestu zatarasí nějaká ta šelma :-).
Zdravím Jano hezký článek přes den jsem v pohodě mám pořád co dělat včely, les procházka a pod. Ale sotva ulehnu k spánku honí se mi hlavou vše možné co bylo a nebylo co by kdyby atd. A nespím a nespím. Nemůžu přestat myslet na věci zbytečné.
Hezký den, Vláďo, děkuji Vám za komentář. V první řadě bych doporučovala co nejvíce vyladit spánkovou hygienu – píšu o tom třeba v článku tady: https://www.mozaikazdravi.cz/spanek-nejlepsi-lekar/ Pak existují i dechová cvičení na zklidnění, také na Mozaice najdete článek. Roli hraje samozřejmě i strava a celkově životní styl. Když toto nepomůže, pak může být příčinou nějaký zdravotní problém, to už je třeba na konzultaci s lékařem. Nebo zkusit spánkovou komoru, kde zjistí podrobnosti a mohou možná pomoci.
Hezké počtení, které se týká i mě.
„netlačit řeku, protože teče sama“
To je mi povědomé ?
Přeji pěkný den.
Díky moc za úsilí, znalosti i čas obsažené v tomto díle. Dovoluji si přispět svými zkušenostmi, zejména k části o Zásadnějších změnách v životě. Obklopuje nás mnoho pýchy a málo pokory. Pokud něco takového vidíme, pak raději u jiných lidí a neradi u sebe. Věřte, mně dalo hodně práce se sebou samým takovou změnu provést. Nyní můj život plyne daleko klidněji.
Jaroslav
Moc díky, Jaroslave, za komentář. Udělat sám v sobě změnu bývá většinou hodně těžké, o to je pak cennější, když se to podaří. Vím sama u sebe, že to chce obrovskou sebereflexi, vnímat sama sebe a okolní vztahy atd. A pak na sobě pracovat a pracovat a vytrvat :-).
Ahoj Jano,
děkuji za další skvělý článek, který vše pěkně shrnuje.
Přeji vše nej v tom letošním roce. Podle mě nebyl pro mnohé ani ten loňský tak špatný. To zpomalení bylo fakt skvělé. 🙂 Kéž by u toho chtěli lidé zůstat.
Ahoj Pavle, moc díky za komentář. Já to cítím stejně – zpomalení v našich životech je úžasná, hodně prospěšná věc, byť to tak na první pohled nemusí vypadat. A teď, když je všechno pokryté bílou přikrývkou, tím spíš cítím vnitřní klid a pohodu a že je vlastně všechno tak, jak má. I tobě přeju do dalšího roku všechno nej, spoustu splněných přání…. Jana