V prvním díle článku o odpuštění druhým i sobě sama jsem psala o tom, jak je pro naše uzdravení strašně důležité vyčistit energetické bloky z minulosti.
Psala jsem o pánovi, se kterým jsem měla to štěstí osobně mluvit, který se uzdravil sám z rakoviny – a za jednu z nejdůležitějších věcí, které mu pomohly, považuje to, že lidem kolem sebe i sám sobě odpustil. Pokud jste první díl článku nečetli, mrkněte se, je to hned v úvodu.
Dnešní pokračování bude o vytváření vzorců chování (často v dětství), kterých se pak celý život podvědomě tvrdošíjně držíme, o stále dokola opakujících se situacích a o tom, jak z toho pomocí odpuštění ven.
Dítě si všechno vysvětluje po svém
V očích malého dítěte hodně často nejrůznější situace vypadají úplně jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Slova rodičů pochopí po svém – často jsou to pak humorné rodinné historky, když coby už dospělý vypráví, jak ta která slova rodičů tehdy pochopil :-). Většinu tvrzení a poznámek berou osobně a doslova.
Ne všechno si ale „přeloží“ v pozitivním smyslu. I dobře myšlenou drobnou kritiku mnohdy prožívají jako trauma. Vzpomněla jsem si v souvislosti s tím na slova J. Duška:
„Rodič dítěti např. řekne: „Jdi do svého pokoje a přijď, až budeš normální.“ Co asi to dítě v tom pokoji dělá? Jak nad tím přemýšlí? Už je normální a může se vrátit?“
Nádhernou, až dojemnou ukázkou toho, jak si může dítě vysvětlovat slova rodičů leckdy jinak, je knížka Haló, Jácíčku. Je to knížka pro děti, krásný příběh přátelství malého zajíčka a veverky, ale mezi řádky můžeme i my, dospělí, vyčíst spoustu moudra…
Vytváří si navyklý vzorec chování
Malé dítě tak moc touží po tom, aby bylo v očích rodičů to nejlepší, nejmilovanější, nejchytřejší….a když mu některé jejich tvrzení nebo chování tuhle touhu rozbourá a zničí, je to pro něj obrovské zklamání. Snadno pak získá přesvědčení, že je hloupé, že se např. nikdy nenaučí zpívat, že pro ně není dost dobré apod.
Časem tomuto přesvědčení naprosto věří a začne se podle něho chovat. Vytvoří si navyklý vzorec chování, kterým „vysílá“ svému okolí informaci „jsem hloupý“, „nejsem dost dobrý“ apod.
O to silnější a negativnější vzorce chování vznikají, pokud jde opravdu o nějakou těžkou situaci typu rozvod rodičů atd. (Jak takové vzorce vypátrat a vyčistit, tím se zabývám mimo jiné v online kurzu tady na Mozaice >>)
Zákon přitažlivosti funguje dokonale
Připusťme nyní myšlenku, že existuje zákon přitažlivosti:
Jaké energie a myšlenky vysíláme, takové situace a lidi do svého života přitahujeme.
Ti, které potkáváme, poukazují právě na naše vzorce chování a myšlení, které si potřebujeme uvědomit, vyřešit a nechat ze svého života odejít. Pravděpodobně má onen člověk sám vytvořený takový vzorec chování, který v nějakém smyslu rezonuje s tím naším. Podvědomě nás to k sobě přitahuje a třeba vyvolává konflikty, abychom se něco naučili. Abychom pochopili poselství tohoto vzorce.
Je to jako vysílač a přijímač. Když naladíme rádio na vysílání Impulsu, nemůžeme po něm chtít, aby tam hrálo Country rádio :-). Úplně stejně – když budeme šířit optimistickou a veselou náladu a budeme se tak doopravdy cítit, budeme potkávat lidi, kteří s touto naší frekvencí rezonují a kteří nám „potvrdí“, že svět je hezké a veselé místo :-).
Jestliže se chováme podle nějakého navyklého vzorce (byť v naprosté většině případů podvědomě), přitahujeme tudíž lidi a situace, které přesně odpovídají frekvenci tohoto vzorce a nevědomky nám říkají: „Ano, máš pravdu, tvoje přesvědčení je správné“.
Rozluštit, odpustit, vyřešit
Jakmile se nám podaří objevit a rozluštit své emocionální vzpomínky, všechno odpustit a vyřešit, staré vzorce se rozplynou.
Tramtadá :-), začneme přitahovat úplně jiné situace a jiné lidi. Takové, které (kteří) jsou v souladu s našimi aktuálními myšlenkami a emocemi. Vyplatí se dát si tu práci, aby naše emoce a myšlenky byly krásné, nezatížené minulostí.
Někdy ale ani není potřeba se „babrat“ v minulosti a snažit se za každou cenu přijít věci na kloub. Jelikož se nám podobné situace pravděpodobně stále opakují, mnohdy stačí přetnout daný vzorec chování tím, že si ho uvědomíme na zdánlivě nedůležité události z poslední doby. Odpustíme tomuto člověku, začneme sami sobě více věřit, mít se rádi a negativní energie necháme volně odejít.
Vzdejme se role oběti
Asi nejdůležitější pocit poté, co jsme doopravdy odpustili (kontrola pro nás :-)), je, že se už necítíme v roli oběti. Mnohdy řekneme „To je v pořádku, nic ti nevyčítám“, ale pak toho člověka potkáme a stejně to v nás vzbudí vlnu emocí a rozbuší se nám srdce.
Opravdové odpuštění spočívá v tom, že už nevnímáme sebe sama jako oběť, ale jako tvůrce všech svých prožitků a při vzpomínce na daného člověka to s námi nic nedělá.
Součástí online kurzu Uzdravení změnou mysli je mimo jiné i meditace odpuštění (formou nahrávky v mp3). Rozhodla jsem se ji zpřístupnit všem (snad se účastníci kurzu nebudou zlobit :-)), aby vám šlo odpouštění snadněji, protože myslím, že je to v dnešní době hodně potřebná věc nejen v souvislosti se zdravím.
Vedená meditace obecně je hodně efektivní způsob, jak je možné někomu doopravdy odpustit.
Meditaci odpuštění (nahrávku v mp3) si můžete zadarmo stáhnout tady >>
Co ale s velkými traumaty?
Je jasné, že velká traumata je někdy velmi těžké odpustit. Není potřeba se snažit „oblafnout mysl“, že je všechno skvělé. V takových případech je asi lepší odlupovat slupky postupně, dělat např. v meditaci nějaký rituál odpouštění, postupně tyto energie čistit.
Nesnažme se své emoce zahnat, dovolme si je prožít. Dejme svým emocím prostor, ale nehýčkejme je. Přijměme je, prožijme a nechme odejít. Budou se postupně zmenšovat, až se nám nakonec podaří odpustit úplně.
2 ukázkové příběhy
1) Týnka a její „nejsem dost dobrá“
Zkusme si všechno ukázat na příběhu malé holčičky (říkejme jí třeba Týnka). Je smyšlený, ale určitě se v něm mnohý(-á) z vás najde.
Když byly Týnce 4 roky, manželství jejích rodičů se rozpadlo a tatínek odešel od rodiny. Týnka si jeho odchod vysvětlila po svém: