Odpuštění druhým i sobě sama: udělejme si místo pro pozitivní myšlenky (2. díl)

V prvním díle článku o odpuštění druhým i sobě sama jsem psala o tom, jak si člověk oddychne, když ze sebe setřese všechny energetické bloky z minulosti. Jak je nádherné a osvobozující začít naplno žít přítomným okamžikem. Dnešní pokračování bude o vytváření vzorců chování (často v dětství), kterých se pak celý život podvědomě tvrdošíjně držíme, o stále dokola opakujících se situacích a o tom, jak z toho pomocí odpouštění ven.

Dítě si všechno vysvětluje po svém

V očích malého dítěte hodně často nejrůznější situace vypadají úplně jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Slova rodičů pochopí po svém – často jsou to pak humorné rodinné historky, když coby už dospělý vypráví, jak ta která slova rodičů tehdy pochopil :-). Většinu tvrzení a poznámek berou osobně a doslova.

Ne všechno si ale „přeloží“ v pozitivním smyslu. I dobře myšlenou drobnou kritiku mnohdy prožívají jako trauma. Vzpomněla jsem si v souvislosti s tím na slova J. Duška:

Nádhernou, až dojemnou ukázkou toho, jak si může dítě vysvětlovat slova rodičů leckdy jinak, je knížka Haló, Jácíčku. Je to knížka pro děti, krásný příběh přátelství malého zajíčka a veverky, ale mezi řádky můžeme i my, dospělí, vyčíst spoustu moudra…

Vytváří si navyklý vzorec chování

Malé dítě tak moc touží po tom, aby bylo v očích rodičů to nejlepší, nejmilovanější, nejchytřejší….a když mu některé jejich tvrzení nebo chování tuhle touhu rozbourá a zničí, je to pro něj obrovské zklamání. Snadno pak získá přesvědčení, že je hloupé, že se např. nikdy nenaučí zpívat, že pro ně není dost dobré apod.

Časem tomuto přesvědčení naprosto věří a začne se podle něho chovat. Vytvoří si navyklý vzorec chování, kterým „vysílá“ svému okolí informaci „jsem hloupý“, „nejsem dost dobrý“ apod.

O to silnější a negativnější vzorce chování vznikají, pokud jde opravdu o nějakou těžkou situaci typu rozvod rodičů atd.

Zákon přitažlivosti funguje dokonale

Připusťme nyní myšlenku, že existuje zákon přitažlivosti:

Ti, které potkáváme, poukazují právě na naše vzorce chování a myšlení, které si potřebujeme uvědomit, vyřešit a nechat ze svého života odejít. Pravděpodobně má onen člověk sám vytvořený takový vzorec chování, který v nějakém smyslu rezonuje s tím naším. Podvědomě nás to k sobě přitahuje a třeba vyvolává konflikty, abychom se něco naučili. Abychom pochopili poselství tohoto vzorce.

Je to jako vysílač a přijímač. Když naladíme rádio na vysílání Impulsu, nemůžeme po něm chtít, aby tam hrálo Country rádio :-). Úplně stejně – když budeme šířit optimistickou a veselou náladu a budeme se tak doopravdy cítit, budeme potkávat lidi, kteří s touto naší frekvencí rezonují a kteří nám „potvrdí“, že svět je hezké a veselé místo :-).

Jestliže se chováme podle nějakého navyklého vzorce (byť v naprosté většině případů podvědomě), přitahujeme tudíž lidi a situace, které přesně odpovídají frekvenci tohoto vzorce a nevědomky nám říkají: „Ano, máš pravdu, tvoje přesvědčení je správné“.

Rozluštit, odpustit, vyřešit

Tramtadá :-), začneme přitahovat úplně jiné situace a jiné lidi. Takové, které (kteří) jsou v souladu s našimi aktuálními myšlenkami a emocemi. Vyplatí se dát si tu práci, aby naše emoce a myšlenky byly krásné, nezatížené minulostí.

Někdy ale ani není potřeba se „babrat“ v minulosti a snažit se za každou cenu přijít věci na kloub. Jelikož se nám podobné situace pravděpodobně stále opakují, mnohdy stačí přetnout daný vzorec chování tím, že si ho uvědomíme na zdánlivě nedůležité události z poslední doby. Odpustíme tomuto člověku, začneme sami sobě více věřit, mít se rádi a negativní energie necháme volně odejít.

Vzdejme se role oběti

Asi nejdůležitější pocit poté, co jsme doopravdy odpustili (kontrola pro nás :-)), je, že se už necítíme v roli oběti. Mnohdy řekneme „To je v pořádku, nic ti nevyčítám“, ale pak toho člověka potkáme a stejně to v nás vzbudí vlnu emocí a rozbuší se nám srdce.

V každém okamžiku se mohu cítit tak, jak přesně se cítit chci, je to jenom moje volba. Deset lidí může tutéž situaci cítit deseti různými způsoby.

Co ale s velkými traumaty?

Je jasné, že velká traumata je někdy velmi těžké odpustit. Není potřeba se snažit „oblafnout mysl“, že je všechno skvělé. V takových případech je asi lepší odlupovat slupky postupně, dělat např. v meditaci nějaký rituál odpouštění, postupně tyto energie čistit.

Nesnažme se své emoce zahnat, dovolme si je prožít. Dejme svým emocím prostor, ale nehýčkejme je. Přijměme je, prožijme a nechme odejít. Budou se postupně zmenšovat, až se nám nakonec podaří odpustit úplně.

2 ukázkové příběhy

1) Týnka a její „nejsem dost dobrá“

Zkusme si všechno ukázat na příběhu malé holčičky (říkejme jí třeba Týnka). Je smyšlený, ale určitě se v něm mnohý(-á) z vás najde.

Když byly Týnce 4 roky, manželství jejích rodičů se rozpadlo a tatínek odešel od rodiny. Týnka si jeho odchod vysvětlila po svém:

A tak si Týnka v téhle těžké situaci vytvořila přesvědčení a následující vzorec chování:

NEJSEM DOST DOBRÁ, NEZASLOUŽÍM SI JEHO LÁSKU, NEMÁ MĚ RÁD.

Časem tomuto přesvědčení uvěřila, přijala ho za své a začala se podle něho chovat.

A jelikož zákon přitažlivosti funguje dokonale, již od svých 4 let začíná Týnka přitahovat situace a lidi, kteří jí její postoj potvrzují:

• ve školce ani ve škole nezapadne mezi spolužáky, drží se stranou, nemá moc kamarádů…(nejsem dost dobrá, nemají mě rádi, nezasloužím si jejich kamarádství)
• když vyroste, najde si přítele, který se k ní nechová hezky a její lásku neopětuje, po čase se s ní rozejde (nejsem dost dobrá, nezasloužím si jeho lásku).

Poselství, které jí tento partner přináší, ale nepochopí a přichází tudíž další partner – se stejným poselstvím.

• přitahuje stále podobné typy mužů, žádný vztah jí nevychází. Partnerovo chladné chování, nevěry, neúcta…. Každý jí nějakým způsobem potvrzuje její podvědomé přesvědčení.

Vzorec „nejsem dost dobrá“ si vztahuje postupně na všechno: na vztahy s kamarády, na svou práci, koníčky, na schopnost si „zorganizovat život“ atd. V konečném důsledku pak o sobě pochybuje ve všech oblastech života, má nízké sebevědomí, nevěří si. Lidé v jejím okolí jí její přesvědčení potvrzují, čímž se její navyklý vzorec chování ještě více prohlubuje.

2) Budeš nemocný

Zkusme jiný příklad: malému chlapečkovi maminka stále opakuje věty typu:

„Nechoď bos, budeš nemocný. Vezmi si teplou bundu, jinak nastydneš a budeš nemocný. Ty sis neumyl ruce? Vždyť chytneš bacily a budeš nemocný…..“

Pak chlapeček onemocní a slyší prozměnu:

„Vidíš, říkala jsem ti, že budeš nemocný.“

Už od malička v něm jeho maminka (byť v dobré víře) buduje pocit ohroženého zdraví. V dospělosti „poslouchá“ svůj emoční postoj a navyklý vzorec z dětství: bojí se nemocí, je přehnaně opatrný a… často nemocný.

Odkaz na 1. díl článku: Odpuštění druhým i sobě sama: udělejme si místo pro pozitivní myšlenky

Jana