Odpuštění druhým i sobě sama: udělejme si místo pro pozitivní myšlenky

Poslední dobou si čím dál víc uvědomuji, jak moc je téma odpuštění pro celkové zdraví důležité. Už jsem psala hodně o detoxikaci těla (například v tomto článku o očistách nebo ve 2 eBoocích – jeden o rychlých očistách a jeden o důkladné detoxikaci, málokomu však dochází, jak důležitá je i očista psychická. To vám je taková úleva :-)…

Sedím na břehu rybníka, v duchu se probírám svými vztahy s blízkými lidmi a vůbec svým životem, vzpomínám na dětství, na kamarádky, lásky, dětství mé dcery… a přemýšlím, komu bych tak potřebovala odpustit, abych ze sebe všechno setřásla :-). Zjišťuju, že vědomě vlastně asi nikomu. Jsem v pohodě, občas se vynoří jenom nějaká stará, dávno odžitá bolest nebo lítost nad něčím, co bylo nebo naopak nebylo…nemám v sobě vůči nikomu žádné negativní emoce. Ale umím si představit, kolik toho má „nasysleno“ moje podvědomí :-). A napadá mě spousta konkrétních situací, kdy jsem si, co se týká psychických bloků, musela svůj život hrozně zkomplikovat.

Negativními emocemi si vytváříme energetické bloky

Zkuste si představit, že v každém okamžiku, kdy pocítíte vůči někomu zášť, výčitky, zlobu, nebo budete cítit kvůli němu bolest a zármutek, se vždy ucpe kousek energetických drah v těle. Takhle nějak to totiž funguje. Svými pocity si vytváříme v těle energetické bloky, doslova se nám „zanesou filtry“ a energie se zpomalí nebo přestává proudit. Deprese a jiné nemoci (i ty „klasické“, fyzické) si mnou ruce.

Kolik těch „ucpávek“ už jsme od narození nashromáždili, aniž bychom si to uvědomovali? Kolik traumatických situací (byť drobných) jsme jako děti i jako dospělí prožili?

Představuju si, jak bychom se cítili krásně, kdybychom všichni všem lidem odpustili (myslím doopravdy odpustili – tak, že když si na daného člověka vzpomeneme, už to s námi nic nedělá) a všechny ty „ucpávky“, pomyslné slupky ze sebe setřásli. Kdyby energie proudila volně v celém těle. Jak bychom si neskutečně oddechli :-). Nejspíš by to bylo dost podobné, jako se cítil král v pohádce Nesmrtelná teta, když Rozum věnoval jeho rozum Matějovi: „To se mi najednou ulevilo…“ :-).

Odpustit sám sobě bývá nejtěžší

A to vůbec nemluvím o tom, jak by se člověku ulevilo, kdyby dokázal odpustit úplně všechno sám sobě. To bývá nejtěžší, znám to moc dobře. S ostatními lidmi jsem v pohodě, ale co se týká výčitek sama sobě, na to jsem odborník-specialista :-). Tedy bývala jsem – usilovně na sobě pracuju :-).

Je to vlastně strašně nelogické: stále dokola se výčitkami trestáme opakovaně za něco, co už stejně nezměníme, drásáme stále znovu a znovu staré rány. I zločinci sedí ve vězení jenom jednou!

Dovolme si dělat chyby

Objetí - odpuštěníA tak sedím u toho rybníka a přemýšlím nad tím, jak je důležité si dovolit dělat chyby a mít se ráda taková, jaká jsem. I s těmi zaškobrtnutími a životními přešlapy. Zkusme to brát tak, že v každé situaci jsme vždy udělali to nejlepší, co jsme v danou chvíli mohli – k čemu jsme měli informace, vlastnosti, schopnosti…nic víc prostě nešlo (samozřejmě nelze omlouvat vědomé zlé nebo dokonce trestné činy, mluvím o většině lidí, kteří jednají, jak nejlépe umí, ale někdy to zkrátka „nevyjde“). Zkusme brát své chyby jako příležitost se něco naučit: i malé dítě, než se naučí chodit, nejdříve padá…

Ani se nemusím moc snažit a vyštrachala bych na sebe tolik prohřešků…v tolika situacích bych se teď, s odstupem, tak ráda zachovala jinak… Na druhou stranu – když srovnám, „kde jsem byla“ třeba deset let zpátky a nyní – vnímám vnitřní posun, který ve mně nastal, kolik jsem se toho už naučila, jaký kus cesty jsem ušla. A vím, že tehdy (ať už si dosadím jakýkoliv okamžik mého života) jsem opravdu udělala to nejlepší, čeho jsem v dané situaci byla schopna. Určitě to máte podobně.

Nechme emoce odejít

Všichni jsme byli někdy někým zraněni, někdo nám způsobil bolest, zachoval se k nám špatně. Cítit zlobu, zášť, bolest, křivdu, zármutek apod. je normální. Měli bychom své emoce přijmout a brát je jako přirozenou součást sebe sama. Ale někdy v nás zůstávají příliš dlouho, prožíváme je zas a znova místo toho, abychom je prožili a pak nechali v klidu odejít.

Minulost nezměníme, je potřeba jít dál a emoce s ní spojené nechme minulosti. Užívejme si přítomný okamžik, to je to jediné, co v tuto chvíli máme.

Jak odpustit…

Ale co tedy s tím? Jak odpustit sobě i druhým? Způsobů, jak to udělat, různých rituálů a postupů lze najít hodně. Já jsem si vymyslela takový svůj rituál, pomocí kterého postupně odlupuji pomyslné slupky všech nevyřešených vztahů a emocí. Vycházela jsem z toho, co jsem se kde dočetla, a přizpůsobila ho intuitivně tak, aby mi „sednul“. Jeho popis jsem se nakonec rozhodla zpracovat do eBooku, který si můžete stáhnout zdarma, do článku už by se mi nevešel :-).

Ono obecně téma odpuštění je tak obsáhlé, že jsem se rozhodla ho rozdělit do dvou článků. Jak to tak bývá, když se člověk začne nějakým tématem zabývat, tak mu začnou přicházet informace, inspirace, návody…a u mě, systematika, to platí dvojnásob :-). Ve 2. díle článku se pokouším toto téma rozebrat v hlubší rovině a ve zmiňovaném eBooku najdete rovnou i další postupy, jak sám sobě i druhým odpustit, které do oněch hlubších rovin zasahují.

Odkaz na 2. díl článku: Odpuštění druhým i sobě sama – udělejme si místo pro pozitivní myšlenky (2. díl)

Odkaz na eBook zdarma: Odpuštění druhým i sobě sama

Tak si užívejte přítomný okamžik a netrapte se minulostí :-).

Jana

  • Pokud byste rádi dostávali upozornění na nové články, napište mi prosím e-mail zde >>
2018-05-15T21:42:57+00:00

O autorce:

Mám za sebou úspěšnou uzdravovací cestu. Posbírala jsem během ní velké množství zkušeností a vědomostí, jak celostním přístupem, přirozenými způsoby vzít zdraví do vlastních rukou a poskládat všechny dílky do pomyslné mozaiky. Rozhodla jsem se je sdílet na tomto webu, abych vám, kdo se motáte v bludném kruhu nemocí nebo jen chcete své zdraví upevnit, pomohla najít zkratku. Vítejte na Mozaice zdraví :-). Mgr. Jana Bejčková

Napište komentář