Vylaďte svůj pitný režim: co, kdy a kolik pít

Pitný režim, tj. co, kolik, jak často a kdy budeme pít, je tak trochu alchymie, ale pro naše zdraví ohromně důležitá věc. Už proto, že naše tělo je složeno z velké části z vody. A tak bych vás ráda seznámila s výsledky mého soukromého bádání :-).

Neberte moje informace jako dogma, i odborníci mají na jednotlivé věci různé názory, ale mně se nejvíce osvědčilo to, co vám teď popíšu.

Obecně platí, že bychom měli za den vypít přibližně 3 % své váhy. Tj. já se svými 50 kg bych měla vypít 1,5 litru. Plus voda, která je obsažena v potravě.

Tenhle výpočet ale nejde brát doslova. Strašně záleží na okolnostech. Když sportujeme, fyzicky pracujeme, venku je horko atd., pak je potřeba pít samozřejmě více, v chladném počasí stačí naopak někdy méně.

Názory se hodně liší v tom, jestli s pitím čekat vždycky až na žízeň, a podle toho regulovat množství vody. Jedna teorie tvrdí, že žízeň už je volání těla o pomoc. Podle druhé je naopak přirozené, že si žízní tělo samo řekne, kdy potřebuje vodu.

Já jdu střední cestou :-). Za ty dlouhé roky, co žiju zdravě, už dokážu svoje tělo vnímat a myslím, že poznám, co kdy potřebuje. Nečekám nikdy na velkou žízeň, to už je opravdu pozdě. Ale ani se nenutím pít v pravidelných intervalech sklenici vody. Napiju se, když cítím takový lehký náznak žízně. Mám dny, kdy vypiju 2 litry, jindy třeba jen litr (jak jsem psala, záleží i na okolnostech).

Když pijeme málo, může nás začít bolet hlava, budeme unavení apod. Málokdo ale ví, že škodlivé je i naopak příliš velké množství vody. V takovém případě klesne hladina sodíku atd. v těle, zatěžujeme ledviny a srdce a můžeme si ublížit. Takže všeho s mírou :-).

Já začínám ráno necelým půllitrem vody s jablečným octem. Pak piju průběžně během celého dne. Po sedmé večer se snažím už nepít vůbec, abych nezatěžovala ledviny.

Je dobré pít po menších množstvích celý den, ne být pořád na suchu a večer vypít dva litry najednou :-). Ledviny jsou totiž schopny zpracovat maximálně 1 litr vody za hodinu. Všechno, co je navíc, jim škodí.

Co se týká jídla, měli bychom se napít nejdéle asi půl hodiny před jídlem. Během jídla ani po jídle hned nepít. Maminka je sice zklamaná, když u ní na návštěvě odmítnu pití po obědě :-), ale já jsem si už zvykla pít až tak hodinu a půl po jídle. Jinak se totiž naředí trávicí šťávy a přiděláváme tělu práci.

Asi vás nepřekvapím, když napíšu čistou vodu. Ideálně přefiltrovanou, k tomu se ještě vrátím. Často si do ní dávám pár lístků máty, meduňky a citronovou šťávu.

Nejlepší je vlažná nebo mírně teplá voda, a to i v létě. Tělu odpadne práce s jejím ohříváním a paradoxně nás ve výsledku ochladí víc než ledová. Já piju většinou ráno teplou, během dne pak vodu pokojové teploty, v zimě si ji ohřívám i přes den (takový čaj bez čaje :-)).

Začneme oblíbeným kafíčkem :-). Tady jsou zase dva tábory odborníků – nepít žádnou kávu versus klidně hodně. Já bych určitě doporučovala kávu omezit a nepřehánět to s ní. Má své klady, ale záporů je podle mne víc. Jeden, maximálně dva šálky za den (přiznávám, že já piju dva :-)). Ideálně zapít sklenicí vody, protože káva tělo odvodňuje. Kdo pije jedno kafe za druhým, hodně tím vyčerpává nadledvinky a časem si může přivodit i selhání ledvin.

Největšími „škodiči“ jsou (nejen) podle mne slazené nápoje. Když pominu barviva, stabilizátory, dochucovadla, obsahují hlavně velké množství cukru. Ten pak v těle podněcuje záněty, nakrmí spoustu kvasinek a jiných nežádoucích breberek. Pozor i na „slazené nápoje bez cukru“. Umělá sladidla jsou většinou pro tělo ještě horším jedem než cukr.

A co čaje? Opravdové čaje, tj. černý, zelený atd. bych radila omezit. Já piju většinou jenom v zimě jeden hrnek čaje za den, jinak skoro žádný. Mým favoritem je sypaný zelený (jasmínový mám nejradši :-)) nebo maté.

Jinou kapitolou jsou tzv. „nečaje“. Tj. čaje, které se dělají často z kořenů nebo větví keřů. Určitě neuděláte chybu, když si jednou denně dáte čtvrt litru některého z léčivých „nečajů“, jako jsou: lapacho, bancha, kočičí dráp (neboli vilcacora, neboli uňa de gato), honeybush apod. Na podzim si také můžete nasušit šípky.

Bylinkové léčivé čaje je dobré střídat, intenzivnější kúru si udělat jen při nějakém zdravotním problému nebo na detoxikaci organismu.

Přiznávám, že kdybych měla šanci nabírat vodu z přírodního zdravého pramene, vůbec bych o filtru neuvažovala. Jelikož ale u nás široko daleko takový není, občas si vozím vodu z pramene akorát ze Sedmihorek, když jedu lézt na skály :-). Doma musím vodu filtrovat.

Nejprve jsem používala šungit – kámen ze Sibiře, který dokáže vodu čistit. Ale došla jsem k závěru, že ji nevyčistí dost dobře, a tak jsem přešla na vodní filtr.

Výrobce vodních filtrů jsem podrobila svému důkladnému soukromému výzkumu :-). Věnovala jsem tomu docela hodně času, hledala informace všude možně, telefonovala jsem si s výrobci i odborníky. Nakonec u mě zvítězila jedna značka, která byla kdysi i vítězem D testu a doporučoval nám ji náš učitel autopatie. Nechci tady nikoho propagovat, kdyžtak mi prosím napište e-mail, já vám to prozradím :-). (nemám z toho žádnou provizi).

Když jsem se ale přestěhovala, rozhodla jsem se pro reverzní osmózu s remineralizací. Zdejší voda totiž obsahuje jednu specifickou složku (už jsem bohužel zapomněla jakou :-)), kterou zmiňované filtry odstranit nedokážou. Osmóza odstraní naprosto všechno, na co si vzpomenete (včetně zbytků léků, antikoncepce apod.). Aby z ní pak nebyla tzv. hladová voda, tj. netahala z těla minerály, je k ní zpětná remineralizace. Nedodá minerálů do vody sice moc, ale už to není ta hladová voda.

Když si ale představím, co se s vodou po proběhnutí osmózou stane, přijde mi jako mrtvá. A tak s ní tak trochu čaruju :-). Natočím si ji do karafy a přidám tři růženíny. Ty ji zase oživí, nabijí. Pod karafu dávám většinou papír s nakresleným srdíčkem, spirálou apod. (vzpomeňte na výzkum, který dělal s vodou pan Emoto – kdyžtak si to dohledejte na internetu).

Určitě bych doporučovala – až budete vybírat vodní filtr, nechte si udělat podrobný rozbor vody, abyste si mohli ověřit, jestli váš favorit zvládne odstranit všechny škodliviny.

Ze všeho nejvíc bych nám všem přála, aby bylo pořád dost studánek a přírodních pramenů, to je ta nejlepší voda na světě :-).

Jana