Napadla mě další ukázka z mého pestrého života :-), jak může jeden zážitek ovlivnit celý další život. Je to učebnicový příklad, jak si naše podvědomí dokáže vytvořit silný program a my pak podle něj spoustu let poslušně reagujeme, přemýšlíme a komplikujeme si život, včetně zdraví.
Když jsem byla na základní škole, hrála jsem divadlo v amatérském souboru. Milovala jsem to, divadlo byl můj svět. Soubor byl ale jenom do 15 let, a já pak musela odejít. Neuměla jsem si život bez divadla představit, a tak jsem sebrala veškerou odvahu a šla na zkoušku dospěláckého souboru, jestli bych mohla hrát s nimi. Řekli mi něco ve smyslu, že uvidíme.
Druhý den si mě ale zavolal na kobereček vedoucí nás, dětí, a vynadal mi. Že jsem přece ještě malá, co si to dovoluju chodit mezi dospěláky, na hraní s nimi nemám, nejsem na to ještě dost dobrá herečka, nemám vyzrálý hlas… bylo to pro mě jako ledová sprcha.
Posledních pár dětských představení jsem měla strašnou trému, klepal se mi hlas, nebylo mě slyšet…
Došla jsem k závěru, že mají pravdu. Neumím hrát, nejsem na to dost dobrá. Vždyť sama vidím, že ani můj hlas není pro hraní dobrý (přitom do té doby mě bylo slyšet až na poslední galerii a byla jsem v pohodě).
Rozloučit se s divadlem byl jeden z nejtěžších okamžiků v mém životě. Ale byla jsem si jistá, že to tak bude lepší, když z divadelního světa zmizím. Nemám na to. Můj hlas není dobrý.
Od té doby jsem svůj hlas neměla ráda. Začala jsem mít trému cokoliv říkat před lidmi. Klepala se mi kolena, ruce, i ten hlas. A postupně jsem si nevěřila už v ničem.
Často jsem mívala přesně tentýž pocit, jako v tom divadle, když mi vynadali. Pocit, že se vnucuji někam, kam nepatřím, na co nemám. Bušilo mi srdce, co já tady vlastně dělám, jak to, že jsem si dovolila na tohle troufnout? A přitahovala jsem samozřejmě situace, které mi dokazovaly, že to tak opravdu je.
Lidi kolem sebe jsem vnímala, jako že jsou někdo nade mnou. Když na mě byli přísní nebo nepříjemní, hned jsem se rozbrečela a byla jako malá holčička, co je svou hodnotou pod nimi. Cítila jsem se jako podřadný člověk.
Byl to jenom jeden dílek skládačky, ale ta nevíra v sebe sama byla tak obrovská, že jsem pak v dospělosti, v době svých nemocí:
Tohle téma byl obrovský kus cesty, kterou jsem musela ujít, abych se nakonec uzdravila. Začít se mít ráda, vymezit si svoje hranice, získat zdravé sebevědomí, vnímat zdravě svou hodnotu, pracovat se strachem….
Tím, jak jsem na sobě pracovala, jsem nakonec začala mít zase ráda i svůj hlas. Hrát divadlo se už ale nechystám, během let jsem si našla jiné koníčky a ani už potřebu mluvit před lidmi nemám :-). Výjimku dělám, když pro vás natáčím nějaká videa, jinak už jsem mnohem radši v pozadí :-).
Je to jenom jedna malá ukázka, jak mohou podvědomé bloky a programy vznikat a následně ovlivňovat celý náš život, ale v principu to dost často takhle funguje.
Jestli jste dlouhodobě nebo opakovaně nemocní, zkuste nad tím popřemýšlet…
Jana
Další ukázky mých podvědomých programů a jejich vlivu na zdraví si můžete přečíst například v těchto článcích:
Povídání s vnitřním dítětem: proč mi má mysl nedovolovala se uzdravit>>
Vliv dětství na moje zdraví aneb jak uzdravit mysl>>
Pokud v pátrání narazíte na komplikované a bolestivé vztahy, velmi účinná metoda na pročištění je hluboké odpuštění. Způsobů, jak to udělat, je hodně, jedním z nejsilnějších je odpuštění v meditaci. Můžete si stáhnout moji vedenou meditaci odpuštění zdarma >>
Napsat komentář