Když se v těle objeví nějaký zánět, horečka je hodně potřebným a vítaným pomocníkem, jak ho zvládnout. Pokud není život ohrožující a netrvá příliš dlouho, raději bychom ji neměli vůbec srážet a být za ni naopak rádi.
Naše tělo je totiž úžasně chytré a schopné si samo poradit. Jakmile zjistí zánět, vyprodukuje tzv. mediátory. Ty běží rychle do termoregulačního centra v mozku, ten to správně vyhodnotí a dostaneme právě horečku.
Při ní se totiž několikanásobně zvýší aktivita imunitního systému, játra začnou více detoxikovat, bílé krvinky se rychleji pohybují a začíná aktivní boj proti bakteriím a virům. Ty se navíc při 39°C a více přestávají rozmnožovat a samy hynou. Jakmile máme vyhráno, bakterie a viry jsou pryč, mozek vyšle příkaz, teplotu zase sníží a všechno se vrátí do normálu.
Takhle nějak probíhá dokonalá akce sehraného týmu, po níž si náš imunitní systém zapíše úspěšnou zkušenost a odfajfkuje zvládnutou zkoušku. Příště si pak poradí ještě lépe.
Co se děje, když si vezmeme na horečku léky
Když ale budeme horečku srážet, léky způsobí, že tělo přestane produkovat ony mediátory. Žádný posel se zprávou do mozku nepřiběhne, takže ten si bude myslet, že jsme celkem zdraví a nic moc se v nás neděje. Ale bakterie a viry máme v těle dál. Imunitní systém má bez horečky velmi těžkou práci, je oslabený a zmatený a po vyléčení to nemůže považovat za „úspěšně složenou zkoušku“.
Pomocí léků nic neurychlíme. Naopak – nemoc trvá mnohem déle a příště můžeme očekávat ještě horší průběh. Postupně tělo ztrácí schopnost horečku vůbec mít.
Proto buďme rádi, když ji v případě nemoci máme. Je to známka, že je všechno v pořádku, máme silnou imunitu a tělo ví perfektně, co má dělat. Děti navíc snášejí horečku obzvlášť dobře.
Moje dcera, když byla malá, nechtěla při 39°C vůbec ležet, bylo těžké ji udržet v posteli a skoro na ní nebylo znát, že je nemocná. Ne že bychom měli nechat dítě poskakovat po bytě, ale je to určitě známka, že je imunita silnější, než u dítěte, které je při zvýšené teplotě apatické a vypadá hodně nemocně.
Když už máme strach… aneb babské rady, jak srazit horečku
Je jasné, že se v nás vždycky odehrává vnitřní boj se strachem, abychom něco „neprošvihli“ a váháme, kdy už s tím raději něco dělat. Nechci vás vůbec nabádat, abyste za každou cenu vydrželi a horečku nikdy nesráželi. Když už je příliš vysoká a trvá dlouho, tak bych asi také zkusila ji snížit. Raději ale, pokud to jde, přírodními prostředky, ne chemickými léky. Tady je několik tipů:
V každém případě v klidu ležte (ani vy neposkakujte po bytě :-)) a snažte se co nejvíce pít. Skvělý je lipový čaj na pocení. Jídlo omezte, snězte jenom něco lehkého.
Okénko do psychosomatiky
Stejně jako u všech nemocí, měli bychom i horečku brát jako signál, že je potřeba se zastavit, odpočinout si. Zamyslet se, co nás zastavilo, proč tělo potřebuje zpomalit. Co si máme uvědomit? Jaké emoce jsme v poslední době prožívali? Může to být vztek, zlost, naštvanost… Infekce obecně je považována za zhmotnění nějakého konfliktu v nás. Co si potřebujeme v sobě vyřešit, uklidit? Zkusme naplnit srdce klidem, láskou a harmonií.
U tohoto článku bych chtěla obzvlášť doporučit – přečtěte si i další články na téma horečka, zeptejte se podle svého uvážení na názor lékařů, homeopatů apod., zkrátka udělejte si svůj přehled a jednejte na základě vlastního rozhodnutí. Nejsem lékař a všechno, co jsem v článku napsala, je pouze vyjádřením mého soukromého názoru na základě prostudování poměrně velkého množství materiálů a na základě vlastní zkušenosti.
Jana
PS: Kdyby vás náhodou přepadl i kašel, babské rady najdete tady>>, na rýmu tady >>, na bolest v krku tady >> a tipy, co dělat, když „na vás něco leze“ tady >>. Ať to máte komplet :-).
Napsat komentář