Tradiční čínská medicína – umění pěstování života

Když se poohlížíme po alternativních možnostech, jak se uzdravit, určitě na nás někde „vykoukne“ i tradiční čínská medicína (TČM). A to je dobře :-).

Já osobně bych si ji vybrala, protože pro terapeuta TČM nejste jen „ledviny na pokoji 5“, ale dívá se na vás jako na celistvou bytost. Jedinečnou, s individuálními potřebami.

Abych vám trochu poodhalila taje téhle úžasné medicíny, založené na moudrosti několik tisíc let zpátky, zašla jsem na čaj s Erikem Palkem a trochu (3 hodiny :-)) ho vyzpovídala. Erik je kromě terapeuta TČM a učitele Čchi kungu také fyzioterapeutem, což je podle mne naprosto fantastická, krásně se doplňující kombinace.

Princip je jednoduchý: jakákoliv nemoc znamená vychýlení z rovnováhy a TČM se snaží člověka do této rovnováhy navrátit. Vyvážit síly jin a jang, horko a chlad, sucho a vlhkost, pohyb a stagnaci.

Například: pokud bude v organismu příliš horka, je potřeba ho zchladit. Pokud bude moc horka z důvodu, že je málo jinové složky, pak doplňujeme právě tu. Všechno ale závisí na individualitě člověka.

Jednou z metod je pozorování, už to vám řekne hodně. Vnímám, jak se ten člověk hýbe, jaký má projev (pomalý nebo rychlý, slabý nebo silný hlas, jestli má hodně nebo málo energie, jaké má vlasy, pokožku…). Nechávám člověka nejprve přirozeně mluvit, uvolnit se.

Pak následuje podrobné dotazování. Ptám se na vnímání tepla – chladu, pocení, dýchání, bolest, trávení a vylučování, stav zubů, vlasů, nehtů, kvalitu spánku… u všeho se zajímám o podrobnosti. Například teplo – chlad: jestli má rád teplo nebo zimu, kde cítí na těle chlad – jestli má spíš studené ruce, nohy, nos, kde mu chlad nejvíce vadí…

Další v pořadí je diagnostika pohmatem. Patří sem pulzová diagnostika, a pokud je to potřeba, i pohmat těla.

Poslední metoda je pozorování jazyka. Ten buď moji hypotézu, co si myslím, že člověku je, potvrdí, nebo naopak vyvrátí a já musím začít přemýšlet jiným směrem.

Dívám se, jak je velký, jestli je opuchlý, scvrklý, jestli jsou na povrchu nějaké puchýřky, otisky zubů, jaký má povlak: tlustý, žádný – jazyk je lesklý, mapovitý – někde silný a někde žádný. Roli hraje i barva povlaku.

Jazyk poukazuje na kondici celého těla: špička jazyka odpovídá srdci, dále jsou plíce, na středu trávení, vzadu ledviny, po stranách játra. Z jazyka dokážeme poznat opravdu hodně, ale nejde se dívat jenom na něj, to by mohlo být zkreslující.

Máme pět hlavních možností: byliny, akupunkturu, úpravu stravy, cvičení, čínské masáže. Na každý typ nemocí je někdy vhodnější použít něco jiného.

Když například potřebuji doplnit do těla vitamíny, minerály, stavební prvky, jinými slovy – podle TČM – potřebuji doplnit krev, nejlépe se to udělá přes byliny.

To akupunktura tolik neumí. Ta naopak umí zlepšit proudění energie do konkrétního orgánu, lépe také pracuje s bolestivými stavy – dá se přesněji lokálně zacílit.

Čínská masáž třeba ve zmíněném případě bolestí potom nejen zlepší proudění energie jako akupunktura, ale navíc rozlepí fascie, prohněte a protáhne tuhý sval, odstraní blokádu v kloubu…

Vždy by ale měla být zastoupena dietetika, léčba stravou. Po každém chci, aby mi přinesl přesný jídelníček za posledních 14 dnů. Často totiž lidé říkají, že jedí zdravě, ale pak zjistím, že má k snídani jogurt, k obědu syrový salát, pije minerálku, a přitom má pořád studené ruce a nohy. V takovém případě je tahle strava pro něho nevhodná, ačkoliv pro jiného by mohla být prospěšná.

Většinou používám i byliny. TČM má v podobě bylin i hodně silné nástroje, jak pomoci. Preferují se ale ty s mírnějším působením. Záleží vždy na konstituci a momentálním stavu.

Některé bylinky jsou třeba i mírně toxické, ale jejich toxicita je relativní. Pokud ta bylina například vysušuje vlhkost a v těle je opravdu vlhko, pak dělá svou práci, je prospěšná, její toxicita se neprojeví. Pokud bychom ji ale podávali někomu, kdo ji nepotřebuje, podávali ji ve větším množství, než máme, nebo i poté, kdy pomohla a vlhko tam už není, můžeme tím spíš ublížit.

Proto většinou podáváme byliny s razantním působením vždy jen krátkodobě, pak se přechází na mírnější nebo úplně jemné byliny.

Základní dílo TČM, Vnitřní kniha Žlutého císaře – je v podstatě celá o prevenci. V TČM se říká, že gram prevence je lepší než tuna léčby. Západní medicína dělá jen tzv. sekundární prevenci, včasné odhalování nemocí, ale to už je dávno za hranicí vychýlení ze zmiňované rovnováhy.

Pro mne je naprostým základem zdravě a dostatečně spát, zdravě se hýbat (ale ne zase příliš), jíst, co člověku prospívá (to je hodně individuální), správně dýchat.

A také pracovat s myslí, naučit se naslouchat sám sobě. Pokud je mysl člověka nastavená tak, že se člověk vlastně vyléčit nechce, tak mu můžeme ulevit, na chvíli pomoci, ale nemoc se vrátí.

Prevence je základ, akupunktura, byliny atd., to už jsou opravovací záležitosti. Já se hodně posouvám právě k prevenci – k Yang Sheng Fa – umění pěstování života.

Beru to jako takovou svou misi – šířit, že o své zdraví si musíme pečovat každý sám, sám převzít zodpovědnost. Kdokoli nás může léčit, ale jít cestou zdraví musíme sami.

Když vidím, že se klient o sebe nechce starat, pak ho často i posílám jinam, už nechci být jen tím opravářem.

Měli bychom se snažit o udržitelný zdravý životní styl, vycházející z teorie TČM. Ten totiž zohledňuje konstituci, individuálnost, všechno je podloženo dlouhověkou moudrostí. Moderní, bombastické věci, které přinášejí rychlé výsledky, dělají další nerovnováhu.

Jedno z pravidel je sezónnost. I v pohádce o 12 měsíčkách se ukazuje, jaký je nesmysl, chtít mít v zimě jahody. A naopak – dát si v největším vedru v létě kachnu s knedlíkem je také nepřirozené.

Další důležitá věc je – jíst opravdové potraviny. Opravdovou zeleninu, maso, ořechy, vejce, obiloviny a tuky. Žádné polotovary, pokud možno co nejméně výrobků s etiketou. Málokdo například ví, že ve většině potravin je přidaný cukr (i ve slanině!). O dalších aditivech ani nemluvě.

Navíc všechno, co má dlouhou dobu spotřeby, jsou mrtvé potraviny, nemají žádnou energii. Naopak sušené potraviny energii neztrácí: například obilí vyklíčí i po dlouhých letech. Měli bychom se řídit tím, jak zelenina nebo maso voní, jakou má barvu, ne jen datem spotřeby.

Jídla bych doporučoval spíše vařená, syrové stravy by nemělo být přehnaně moc. Raději kvašená zelenina. Nejsem zastáncem ani žádných stravovacích směrů typu veganství, raw atd. Na chvíli to může udělat dobrou práci, protože ten člověk vyřadí cukr, mléčné výrobky, lepek, průmyslově zpracované potraviny. Ale dlouhodobě s tím nemám dobrou zkušenost.

Pokud jsme v rovnováze, měli bychom se řídit naší dokonalou kontrolkou – a tou je žízeň. Není dáno, kolik toho musíme vypít, každý člověk to má jinak. Když je někdo z té rovnováhy vychýlený, tak například málo pije.

Ale řešením není pít cíleně víc. Mělo by se přijít na to, proč nemá potřebu pít. Třeba může mít v sobě hodně vlhkosti z jogurtů, salátů apod., pak by se primárně mělo řešit toto. Když se místo toho začne nalévat vodou, může si z pohledu TČM zatěžovat ledviny, trávicí systém, slezinu.

Nejlepší na pití je teplá voda (nebo pokojové teploty). TČM nemá ráda ledové nápoje. Dokonce i v létě je lepší dát si raději teplou vodu nebo například chryzantémový čaj. Malinko se zpotíte, pot vytvoří na těle jemný film, a každý sebemenší vánek vás krásně ochladí. Když budete pít ledové nápoje, zpotíte se hodně a bude vám vedro. Samozřejmě, že pokud budu přehřátý a potřebuji zchladit, pak nebudu pít teplý čaj. Ale v tomto případě doporučuji spíš zchladit zvenku, ne zevnitř.

Pokud čaje, pak z bylin, které nejsou silně léčivé. Dobrý je čaj například z listů ostružníku, maliníku a jahodníku.

Nějakou formu Čchi kungu bych doporučoval opravdu každému, je v něm obrovský potenciál.

Také bych určitě doporučil svižnější chůzi.

Skvělé jsou hodně různorodé, i netypické pohyby. Sedět ve dřepu, v překážkovém sedu, válet se, někde se zavěsit, na něco vylézt… vzpomeňte si, když jste byli děti. Jak já říkám – dneska se náš pohyb omezuje na velikost výdejního okénka ve školní jídelně.

Návrat ke zdraví spočívá v návratu k tomu, z čeho jsme vyšli. A týká se to i právě pohybu. Více chodit do přírody, více fyzicky pracovat, přirozeně se hýbat.

Jedna klientka trpěla psoriázou (lupénkou), už ji měla po celém těle kromě obličeje. Řešili jsme to pomocí bylin, stravy, mazání éterickými oleji a mačkáním reflexních zón na chodidle. Byla velmi pečlivá, její stav se hodně zlepšil už po dvou týdnech. Pak se na nějaký čas naopak hodně zhoršil, jak se tělo čistilo. Nakonec se uzdravila. Zůstala jí jen tvrdá kůže na loktech, a za dalších 13 měsíců se upravilo i toto. Řešili jsme samozřejmě také psychickou příčinu: v době, kdy jí psoriáza vznikla, měla příliš stresu. Tahle nemoc hodně reaguje na psychiku (ostatně jako každá).

Eriku, veliké díky za příjemné a moc zajímavé povídání. A nám všem přeju, abychom v umění pěstování života byli pořád lepší a lepší :-).

Jana