Lékaři, kteří se zabývají psychoneuroimunologií, říkají, že téměř jakékoliv uzdravení závisí jen na schopnosti si představit, že jsem zdráv. Mně už se tolikrát potvrdilo, že je to pravda, že moje myšlenky mají tak neuvěřitelnou moc… až jsem z toho měla husí kůži :-). Ale také jsem hodněkrát byla svědkem, že to nefungovalo (mně osobně i jiným). V čem je tedy zakopaný pes :-)?

Jsou na to různé názory, ale v podstatě všechny směřují k jednomu základu: je potřeba se nejprve dostat do stavu hlubokého uvolnění, kdy přestáváme vnímat svoje tělo, předměty a lidi kolem, tj. do hladiny alfa (nebo ještě hlouběji). Alespoň tak nás to kdysi učili na odborném semináři :-).

Ve chvíli, kdy nevnímám nic hmotného a naladím se na energetické pole kolem nás, na ten nekonečný prostor a čas, kdy cítím, že jsem spojená s něčím větším, tak vždycky úplně cítím, že „teď je to ono“ a můžu změnit cokoliv :-). 

A ono to tak opravdu funguje: v takovém stavu dokážeme až neuvěřitelně ovlivňovat (hlavně pomocí vizualizace) svůj mozek, svůj způsob myšlení, čistit si staré podvědomé programy, přenastavovat svou mysl a nasměrovat svoje tělo, aby se samo začalo uzdravovat.

Resp. ono to funguje i při „nedokonalém provedení“ :-), ale pak všechno trvá déle.

Hladina alfa

mimo prostor a časV momentě, kdy jsme ve stavu toho hlubokého uvolnění, jsme (jak už jsem psala :-)) většinou v tzv. hladině alfa (tj. na frekvenci 14–7 Hz). Kdo pravidelně medituje, dostane se klidně ještě hlouběji, ale to už je vyšší dívčí :-), umět to vědomě a ne jenom ve spánku. Já končím alfou, hlouběji se dostanu, jenom když při tom usnu :-).

Nebojte se, hladina alfa není hypnóza ani nejste v žádném transu :-). Je to pro nás naprosto přirozený stav. Malé děti jsou například v alfě většinu času, protože používají obě hemisféry současně. Díky tomu také celý den řádí a rychle se regenerují, zatímco my už usínáme vstoje :-). Jak rostou, tuto schopnost být v alfě ztrácejí, protože ve škole atd. se posiluje hlavně levá, logická hemisféra, a pravá, intuitivní, je najednou pozadu.

Ale i my, dospěláci, jsme v alfě občas „jen tak“, aniž bychom o tom věděli. Například když jsme na toaletě nebo když se díváme „do prázdna“.