Věřím, že každá situace, kterou v životě prožíváme, má pro nás nějaký smysl. Když jsem byla před lety pořád nemocná, cítila jsem se v roli oběti, v duchu se pořád ptala, proč zrovna já… a dokud jsem to brala takto, nedařilo se mi uzdravit.

Dneska, po mnoha letech vím, že mě přesně tyhle prožitky měly něco naučit, posunout mě dál. Měla jsem si spoustu věcí uvědomit a hodně toho sama u sebe změnit. Jsem za to zpětně ohromně vděčná.

Chtěla bych vám proto z vlastní zkušenosti poradit: pokud máte nějaké zdravotní problémy, nehledejte zázračnou pilulku. Vnímejte sebe jako celek, hledejte ty pravé příčiny.

Jsem dávno zdravá, ale učím se pořád. A jsou chvíle, kdy cítím, že „tohle“ nemůže být náhoda. O jednom hodně silném okamžiku bude tenhle článek.

Jak jsem psala minule, plním si sen. Dodávkou upravenou na spaní jménem Koloděj (podle Cimrmanova obra Koloděje – není to totiž žádný trpaslík :-)) už tři měsíce jezdím po plážích a městečkách jižní Evropy – Sardinie a Řecko – a další minimálně dva měsíce doufám budu. Když listuju svým deníčkem, zážitků (v naprosté většině nádherných) už mám nepočítaně.

Bouře nad Chalkidiki k příjemným chvílím nepatřila, ale vlastně to zpětně vnímám pozitivně:

V kempu - ráno před bouříJsem na Sithonii, prostředním prstu Chalkidiki. Po delší době jsem strávila zase jednu noc v kempu – udělat „údržbu“ sebe i Koloděje. Ráno vyrážím kolem prstu Kassandra a na sever, do vesnice Sozopoli. Podle aplikace by tam mělo být dobré místo na spaní na pláži, kde tolerují karavany (tudíž i mou dodávku).

Přijíždím na pláž, ale nadšená moc nejsem. Poměrně blízko jsou domy, a